Souhvězdí Lištička

Lištička (Vulpecula)
Lištička · Nejjasnější hvězda: AnserZobrazit souhvězdí v registru hvězd

Přehled

Latinský název
Vulpecula (Vul)
Nejjasnější hvězda
Anser (α Vul)
Relativní jasnost
4,44 mag
Katalog Hipparcos
HIP 95771
Plocha
268 deg² (pořadí: 55 z 88)
Rektascenze
18h 57m 07s až 21h 30m 39s
Deklinace
+19° 23' 54'' až +29° 29' 14''
Sousední souhvězdí
Labuť, Lyra, Herkules, Šíp, Delfín, Pegas

Viditelnost

Severní oblohaBerlin
Jižní oblohaSydney
viditelnéčástečně viditelnéneviditelné22 hodin místního času, alespoň v jeden den v měsíci

Souhvězdí Lištička

Lištička je souhvězdí severní polokoule. Její hvězdy nejsou příliš nápadné, zato souhvězdí obsahuje Messier 27 (M 27), takzvanou mlhovinu Činka, jednu z nejkrásnějších planetárních mlhovin. Jde o oblak plynu, který odvrhla umírající hvězda. Tento krásný objekt je rozpoznatelný již v dobrém triedru. K rozlišení „držadel“ činky je však zapotřebí osmipalcový zrcadlový dalekohled. Na pozorovatelských setkáních mají zájemci někdy možnost podívat se do 35palcového Dobsonova dalekohledu. V tomto profesionálním přístroji se mlhovina Činka ukáže v celé své kráse.

Historie

Poprvé souhvězdí zavedl Johannes Hevelius (astronom a zakladatel kartografie Měsíce) v roce 1690 ve svém hvězdném atlasu „Firmamentum Sobiescianum“. Tehdy ještě představovalo lišku, která nesla v tlamě husu. Původně se toto souhvězdí jmenovalo Vulpecula cum Ansere (lištička s husou). Husa však ze souhvězdí v průběhu staletí zmizela. Nejjasnější hvězda souhvězdí Lištičky dodnes nese jméno Anser (husa).

Kolem souhvězdí Lištičky zavládlo v roce 1967 zcela mimořádné vzrušení. Mladá doktorandka Jocelyn Bellová pracovala v Mullardově radioastronomické observatoři nedaleko Cambridge se zbrusu novým radioteleskopem. Při vyhodnocování dat si všimla pravidelně se opakujícího signálu. Jocelyn Bellová a její školitel Antony Hewish si tento blikající signál zprvu nedokázali vysvětlit a napůl v žertu uvažovali o rádiovém signálu mimozemské civilizace. Objektu dali neoficiální označení LGM-1 (Little Green Men 1). Brzy se však ukázalo, že LGM-1 je pulsar, pulzující neutronová hvězda. Pro tehdejší dobu byl tento objev přesto senzační. Antony Hewish za něj proto v roce 1974 obdržel Nobelovu cenu za fyziku, o niž se dělil s Martinem Rylem. Jocelyn Bellová, která signál objevila, vyšla naprázdno. LGM-1 je považován za první objevený pulsar a dnes nese oficiální označení PSR J1921+2153.