Souhvězdí Havran

Souhvězdí Havran

Havran je souhvězdí jižní polokoule. Jeho nejjasnější hvězda, γ Corvi, nese arabské jméno Gienah Gurab (havranovo křídlo). Spolu s hvězdami β Corvi (Kraz), δ Corvi (Algorab) a ε Corvi (Minkar) tvoří obrazec ve tvaru plachty.

Obzvláště zajímavé jsou jeho dvě spirální galaxie NGC 4038 a NGC 4039. Obě galaxie jsou vzájemným působením tak silně zdeformovány, že jejich dlouhá slapová ramena vypadají na dlouho exponovaných snímcích jako tykadla (antény) hmyzu (odtud název galaxie Tykadla). Při pohledu dalekohledem tvoří obě galaxie tvar srdce, které každoročně na svatého Valentýna zažívá svou velkou sezónu.

Mytologie

Souhvězdí Havrana je spojeno se dvěma pověstmi. První pověst vypráví o havranovi, vodním hadovi a poháru.

Havran byl ptákem boha Apollóna, syna otce bohů Dia. Jednoho dne se Apollón chystal přinést svému otci oběť. Vyslal svého havrana, aby mu přinesl čerstvou vodu z pramene. Havran popadl pozlacený pohár a odletěl. Cestou zahlédl fíkovník, jehož plody však ještě nebyly zcela zralé. Přestože mu Apollón nařídil, aby si pospíšil, nedokázal odolat a čekal tam několik dní, dokud fíky nedozrály. Přejedený a hledaje výmluvu popadl vodního hada a letěl s ním zpět k Apollónovi. Vysvětlil mu, že tento vodní had zatarasil cestu k prameni. Apollón však jeho lež prohlédl. Za trest mu vzal schopnost pít v době, kdy zrají fíky. Poté umístil havrana, vodního hada a pohár na nebe. Tam se havran od té doby marně snaží dostat k plnému poháru. Pro havrana tedy umístění na nebeskou klenbu nebylo poctou, nýbrž pranýřem. Od té doby se říká, že chraplavé krákání havranů pochází z jejich velké žízně.

Ve druhé pověsti přinesl havran, který měl tehdy ještě sněhobílé peří, Apollónovi zprávu, že mu jeho těhotná milá Korónis je nevěrná. V hněvu zabil Apollón svou milou Korónis i jejího milence. Hned se ho však zmocnily výčitky svědomí. Zachránit se mu podařilo už jen nenarozeného syna. Plný bolesti Apollón havrana proklel a navždy ho zbarvil načerno.