Souhvězdí Oltář

Souhvězdí Oltář

Oltář je souhvězdí jižní polokoule. Souhvězdí je částečně cirkumpolární vzhledem k jižnímu pólu. To znamená, že některé jeho hvězdy jsou tak blízko nebeského pólu, že při pohledu ze Sydney nikdy nezapadají. Část souhvězdí je tam proto po celý rok nad obzorem.

Nejjasnější hvězdou souhvězdí je β Arae, která leží jižně od ocasu souhvězdí Štíra. Její světlo putuje k Zemi zhruba 600 let. Souhvězdím Oltáře prochází Mléčná dráha. Mléčná dráha je samostatná galaxie, která se skládá z miliard hvězd. Souhvězdí Oltáře tak získává svůj lesk díky několika otevřeným a kulovým hvězdokupám. Jeho nejpůsobivější kulovou hvězdokupou je NGC 6397, kterou lze s trochou štěstí pozorovat již středně velkým triedrem. Je od Země vzdálena 8 000 světelných let, a je tedy po M4 v souhvězdí Štíra druhou nejbližší kulovou hvězdokupou.

Historie a mytologie

Souhvězdí znali již staří Řekové a jeho hvězdy byly v průběhu tisíciletí vykládány nejrůznějšími národy. Hebrejci v něm viděli Noemův oltář, který Noe postavil po potopě světa, nebo Abrahámův oltář, na němž měl Abrahám obětovat svého syna Izáka. V některých hvězdných atlasech se zmiňuje také kentaur Cheirón (souhvězdí Kentaur), který na tomto oltáři obětoval vlka (souhvězdí Vlk). Tento výklad vyplývá z blízkosti souhvězdí Kentaura a Vlka: již Arátos popisuje, jak Kentaur natahuje ruku k Oltáři. Samostatná pověst se k tomu však nedochovala.

Nejznámější mytologie spojená se souhvězdím Oltáře však pochází od Řeků. Věřili, že jde o oltář, u něhož si Zeus a bohové přísahali, že zničí Titány. Zeus byl synem Titána Krona, tehdejšího vládce vesmíru. Kronos byl varován, že ho jedno z jeho dětí zničí. Proto je pohltil. Jen Dia se podařilo zachránit jeho matce. O mnoho let později se Zeus vrátil a dal Kronovi dávidlo, načež Kronos vyvrhl jeho sourozence. Od té doby vedli bohové (Zeus a jeho sourozenci) 10 let válku proti Titánům. Bohové zvítězili a rozdělili si svět mezi sebe. Poseidón se tak stal vládcem moře, Hádés vládcem podsvětí a Zeus vládcem nebe.