Přehled
- Latinský název
- Octans (Oct)
- Nejjasnější hvězda
- ν Octantis (ν Oct)
- Relativní jasnost
- 3,73 mag
- Katalog Hipparcos
- HIP 107089
- Plocha
- 291 deg² (pořadí: 50 z 88)
- Rektascenze
- 0h 00m 00s až 24h 00m 00s
- Deklinace
- -90° 00' 00'' až -74° 18' 14''
- Sousední souhvězdí
- Indián, Páv, Rajka, Chameleón, Tabulová hora, Malý vodní had, Tukan
Viditelnost
Souhvězdí Oktant
Oktant je souhvězdí jižní polokoule. Souhvězdí je cirkumpolární vzhledem k jižnímu pólu. To znamená, že jeho hvězdy jsou tak blízko nebeského pólu, že při pohledu ze Sydney nikdy nezapadají. Souhvězdí je tam proto po celý rok nad obzorem. Toto souhvězdí je jižním protějškem souhvězdí Malého medvěda na severní polokouli.
Jižní Polárkou je σ Octantis. Díky své blízkosti k jižnímu pólu je jedinou hvězdou jihu, která stojí stále na stejném místě oblohy. Nachází se téměř přesně nad zemskou osou, kolem níž se Země jednou za 24 hodin otočí, a stejně jako její severní protějšek se tohoto otáčení téměř neúčastní. Pouhým okem ji však lze rozeznat jen za optimálních podmínek, protože její jasnost je více než dvacetkrát menší než jasnost Polárky na severní polokouli. K určení jižního pólu se proto mnohem lépe hodí souhvězdí Jižního kříže.
Kvůli kolísání zemské osy si však σ Octantis svou výjimečnost neudrží navždy. Zhruba za 3 000 až 7 000 let projde pól souhvězdími Lodního kýlu a Plachet. Pak budou mít i obyvatelé jižní polokoule Polárku viditelnou pouhým okem.
Historie
Francouzský teolog Nicolas-Louis de Lacaille, který zasvětil svůj život astronomii, geodézii a matematice, zavedl 14 nových souhvězdí jižní polokoule. V roce 1750 se vydal na čtyřletou cestu k mysu Dobré naděje, aby zde mimo jiné pozoroval souhvězdí jižní oblohy. Přitom katalogizoval téměř 10 000 hvězd. Svá nová souhvězdí pojmenoval Nicolas-Louis de Lacaille většinou podle technických přístrojů. Tak vznikla souhvězdí Sochař, Pec, Rydlo, Vývěva, Malíř, Mikroskop, Síť, Oktant, Hodiny, Kompas, Tabulová hora, Dalekohled, Pravítko a Kružítko. Kromě toho rozdělil velké antické souhvězdí lodi Argo na tři souhvězdí: Lodní kýl, Lodní záď a Plachty. Jeho hvězdný katalog jižní oblohy vyšel v roce 1763, rok po jeho smrti, pod názvem „Coelum Australe Stelliferum“. Jeho 14 novým souhvězdím je společné, že se skládají z poměrně slabých hvězd.
Nicolas-Louis de Lacaille zvěčnil v souhvězdí Oktantu důležitý přístroj k měření úhlů, předchůdce sextantu, který je na obloze rovněž zvěčněn. Mořeplavci ho používali k měření úhlové výšky hvězd nad obzorem, a tím, stejně jako později sextant, k navigaci a určování souřadnic.
