Přehled
- Latinský název
- Chamaeleon (Cha)
- Nejjasnější hvězda
- α Chamaeleontis (α Cha)
- Relativní jasnost
- 4,06 mag
- Katalog Hipparcos
- HIP 40702
- Plocha
- 132 deg² (pořadí: 79 z 88)
- Rektascenze
- 7h 26m 37s až 13h 56m 27s
- Deklinace
- -83° 11' 46'' až -75° 17’ 24''
- Sousední souhvězdí
- Lodní kýl, Létající ryba, Tabulová hora, Oktant, Rajka, Moucha
Viditelnost
Souhvězdí Chameleón
Chameleón je souhvězdí jižní polokoule. Souhvězdí je cirkumpolární vzhledem k jižnímu pólu. To znamená, že jeho hvězdy jsou tak blízko nebeského pólu, že při pohledu ze Sydney nikdy nezapadají. Souhvězdí je tam proto po celý rok nad obzorem. Jeho nejjasnější hvězda, α Chamaeleontis, představuje oko chameleona.
Souhvězdí Chameleónu se nachází jižně od souhvězdí Jižního kříže, hned vedle jižního nebeského pólu. Již v 16. století sloužil Jižní kříž mořeplavcům jako orientační bod. Jeho hvězdy tvoří kříž viditelný pouhým okem.
Historie
Zatímco souhvězdí severní polokoule byla známa již od starověku a vycházejí z nejrůznějších mytologií, mnohá souhvězdí jižní polokoule zůstala dlouho bez jména. Teprve v 16. století se jim začala věnovat pozornost. V letech 1595 až 1597 zmapovali nizozemští mořeplavci Pieter Dirkszoon Keyser (vrchní kormidelník) a Frederick de Houtman (bratr kapitána) z pověření Petra Plancia během jedné výpravy jižní oblohu. Pod dojmem zážitků ze své cesty do Východní Indie pojmenovali tucet souhvězdí: Chameleón, Moucha, Létající ryba, Indián, Jeřáb, Rajka, Páv, Fénix, Mečoun, Malý vodní had, Jižní trojúhelník a Tukan.
Na hvězdných mapách, které vyšly krátce před rokem 1600, byl Chameleón zobrazen s vymršťujícím se jazykem. Oba nizozemští mořeplavci ho patrně dávali do souvislosti se sousedním souhvězdím Mouchy, které se později téměř dvě století nazývalo Včela. Lze předpokládat, že se s tímto leguánovitým tvorem setkali v roce 1595 na Madagaskaru a jeho vymršťujícím se jazykem byli tak fascinováni, že po tomto zvířeti pojmenovali jedno souhvězdí a po jeho kořisti jiné. Ani to, že Chameleónu přiřadili nenápadnější z obou souhvězdí, asi není náhoda. Chameleón se přece dokáže svému okolí do značné míry přizpůsobit a překvapit svou kořist z ničeho nic. Souhvězdí Chameleónu však nezůstane navždy nenápadnější než jeho kořist. Východní částí souhvězdí se táhne několik molekulových mračen, která mají dostatek hmoty pro tisíce nových hvězd a už vytvořila stovky hvězdných zárodků. Až tato „hvězdná miminka“ za několik milionů let budou svítit dostatečně jasně, bude Chameleón téměř stejně zajímavý jako jeho kořist.
