Souhvězdí Kružítko

Souhvězdí Kružítko

Kružítko je souhvězdí jižní polokoule. Souhvězdí je částečně cirkumpolární vzhledem k jižnímu pólu. To znamená, že některé jeho hvězdy jsou tak blízko nebeského pólu, že při pohledu ze Sydney nikdy nezapadají. Část souhvězdí je tam proto po celý rok nad obzorem.

Je to čtvrté nejmenší souhvězdí oblohy a nachází se mezi předními kopyty souhvězdí Kentaura a souhvězdím Jižního trojúhelníku. Blízkost jasných hvězd α Centauri a β Centauri způsobuje, že souhvězdí Kružítka působí ještě nenápadněji. Tyto dvě hvězdy jsou však zároveň dobrým vodítkem k jeho nalezení. V tomto souhvězdí leží galaxie v Kružítku (Circinus), vzdálená asi 13 milionů světelných let, jedna z nejbližších aktivních galaxií. Protože leží za pásem Mléčné dráhy, byla objevena teprve v roce 1977.

Historie

Francouzský teolog Nicolas-Louis de Lacaille, který zasvětil svůj život astronomii, geodézii a matematice, zavedl 14 nových souhvězdí jižní polokoule. V roce 1750 se vydal na čtyřletou cestu k mysu Dobré naděje, aby zde mimo jiné pozoroval souhvězdí jižní oblohy. Přitom katalogizoval téměř 10 000 hvězd. Svá nová souhvězdí pojmenoval Nicolas-Louis de Lacaille většinou podle technických přístrojů. Tak vznikla souhvězdí Sochař, Pec, Rydlo, Vývěva, Malíř, Mikroskop, Síť, Oktant, Hodiny, Kompas, Tabulová hora, Dalekohled, Pravítko a Kružítko. Kromě toho rozdělil velké antické souhvězdí lodi Argo na tři souhvězdí: Lodní kýl, Lodní záď a Plachty. Jeho hvězdný katalog jižní oblohy vyšel v roce 1763, rok po jeho smrti, pod názvem „Coelum Australe Stelliferum“. Jeho 14 novým souhvězdím je společné, že se skládají z poměrně slabých hvězd.

Kružítko bylo již ve středověku velmi ceněno v geometrii, při plánování i v nauce o kosmickém řádu. Důležitým pomocníkem bylo také v dřívější mořeplavbě, sloužilo totiž k určování polohy na širém moři. Na nebeské klenbě bylo Kružítko zvěčněno v mírně rozevřené podobě.