Souhvězdí Hodiny

Hodiny (Horologium)
Hodiny · Nejjasnější hvězda: α HorologiiZobrazit souhvězdí v registru hvězd

Přehled

Latinský název
Horologium (Hor)
Nejjasnější hvězda
α Horologii (α Hor)
Relativní jasnost
3,85 mag
Katalog Hipparcos
HIP 19747
Plocha
249 deg² (pořadí: 58 z 88)
Rektascenze
2h 12m 49s až 4h 20m 18s
Deklinace
-67° 02' 09'' až -39° 38' 13''
Sousední souhvězdí
Eridanus, Malý vodní had, Síť, Mečoun, Rydlo

Viditelnost

Severní oblohaBerlin
Jižní oblohaSydney
viditelnéčástečně viditelnéneviditelné22 hodin místního času, alespoň v jeden den v měsíci

Souhvězdí Hodiny

Hodiny jsou souhvězdím jižní polokoule. Souhvězdí je částečně cirkumpolární vzhledem k jižnímu pólu. To znamená, že některé jeho hvězdy jsou tak blízko nebeského pólu, že při pohledu ze Sydney nikdy nezapadají. Část souhvězdí je tam proto po celý rok nad obzorem.

Jeho nejjasnější hvězdou je α Horologii, která v souhvězdí představuje kyvadlo hodin. Nachází se blízko hranice se souhvězdím Eridanu. Samotné souhvězdí lze snadno vyhledat díky velmi jasné hlavní hvězdě Eridanu, Achernaru.

Jeho hvězda R Horologii je hvězdou typu Mira. To znamená, že se její jasnost může v poměrně krátké době výrazně měnit. R Horologii mění svou jasnost v cyklu přibližně 408 dní. Kolísá přitom mezi maximem 4,7 mag a minimem 14,3 mag. V nejlepším případě ji tedy lze na nebeské klenbě pozorovat pouhým okem, v nejhorším je zapotřebí dobrý dalekohled.

Historie

Francouzský teolog Nicolas-Louis de Lacaille, který zasvětil svůj život astronomii, geodézii a matematice, zavedl 14 nových souhvězdí jižní polokoule. V roce 1750 se vydal na čtyřletou cestu k mysu Dobré naděje, aby zde mimo jiné pozoroval souhvězdí jižní oblohy. Přitom katalogizoval téměř 10 000 hvězd. Svá nová souhvězdí pojmenoval Nicolas-Louis de Lacaille většinou podle technických přístrojů. Tak vznikla souhvězdí Sochař, Pec, Rydlo, Vývěva, Malíř, Mikroskop, Síť, Oktant, Hodiny, Kompas, Tabulová hora, Dalekohled, Pravítko a Kružítko. Kromě toho rozdělil velké antické souhvězdí lodi Argo na tři souhvězdí: Lodní kýl, Lodní záď a Plachty. Jeho hvězdný katalog jižní oblohy vyšel v roce 1763, rok po jeho smrti, pod názvem „Coelum Australe Stelliferum“. Jeho 14 novým souhvězdím je společné, že se skládají z poměrně slabých hvězd.

Nicolas-Louis de Lacaille pojmenoval souhvězdí podle vynálezu svého nizozemského kolegy Christiaana Huygense (1629–1695). Christiaan Huygens byl astronom, matematik a fyzik a v roce 1656 vynalezl první kyvadlové hodiny. Své poznatky o nich zveřejnil v pojednání „Horologium Oscillatorium“, které vyšlo v roce 1673.