Přehled
- Latinský název
- Antlia (Ant)
- Nejjasnější hvězda
- α Antliae (α Ant)
- Relativní jasnost
- 4,25 mag
- Katalog Hipparcos
- HIP 51172
- Plocha
- 239 deg² (pořadí: 62 z 88)
- Rektascenze
- 9h 26m 56s až 11h 05m 55s
- Deklinace
- -40° 25' 29'' až -24° 32' 33''
- Sousední souhvězdí
- Hydra, Kompas, Plachty, Kentaur
Viditelnost
Souhvězdí Vývěva
Vývěva je souhvězdí jižní polokoule. Nejjasnější hvězdou souhvězdí je α Antliae, která má zdánlivou hvězdnou velikost pouhých 4,25 mag. Souhvězdí se nachází poblíž seskupení hvězd lodi Argo, které již ve starověku patřilo k nejznámějším souhvězdím jižní oblohy. Astronomové 18. století však loď Argo rozdělili na tři části, protože se jim zdála příliš velká a nepřehledná. Tak vznikly kýl (Carina), záď (Puppis) a plachty (Vela) lodi. Vývěva leží severně od Plachet.
Historie
Francouzský teolog Nicolas-Louis de Lacaille, který zasvětil svůj život astronomii, geodézii a matematice, zavedl 14 nových souhvězdí jižní polokoule. V roce 1750 se vydal na čtyřletou cestu k mysu Dobré naděje, aby zde mimo jiné pozoroval souhvězdí jižní oblohy. Přitom katalogizoval téměř 10 000 hvězd. Svá nová souhvězdí pojmenoval Nicolas-Louis de Lacaille většinou podle technických přístrojů. Tak vznikla souhvězdí Sochař, Pec, Rydlo, Vývěva, Malíř, Mikroskop, Síť, Oktant, Hodiny, Kompas, Tabulová hora, Dalekohled, Pravítko a Kružítko. Kromě toho rozdělil velké antické souhvězdí lodi Argo na tři souhvězdí: Lodní kýl, Lodní záď a Plachty. Jeho hvězdný katalog jižní oblohy vyšel v roce 1763, rok po jeho smrti, pod názvem „Coelum Australe Stelliferum“. Jeho 14 novým souhvězdím je společné, že se skládají z poměrně slabých hvězd.
Německý inženýr a fyzik Otto von Guericke vynalezl vývěvu v roce 1650. O několik let později, v letech 1658/59, vývěvu dále zdokonalili irský přírodovědec Robert Boyle a anglický fyzik Robert Hooke. Nicolas-Louis de Lacaille byl vynálezem vývěvy tak nadšen, že po ní pojmenoval jedno souhvězdí. Dal mu jméno „Antlia Pneumatica“.
