Přehled
- Latinský název
- Dorado (Dor)
- Nejjasnější hvězda
- α Doradus (α Dor)
- Relativní jasnost
- 3,27 mag
- Katalog Hipparcos
- HIP 21281
- Plocha
- 179 deg² (pořadí: 72 z 88)
- Rektascenze
- 3h 53m 17s až 6h 35m 45s
- Deklinace
- -70° 06' 15'' až -48° 40' 12''
- Sousední souhvězdí
- Rydlo, Hodiny, Síť, Malý vodní had, Tabulová hora, Létající ryba, Malíř
Viditelnost
Souhvězdí Mečoun
Mečoun je souhvězdí jižní polokoule. Souhvězdí je částečně cirkumpolární vzhledem k jižnímu pólu. To znamená, že některé jeho hvězdy jsou tak blízko nebeského pólu, že při pohledu ze Sydney nikdy nezapadají. Část souhvězdí je tam proto po celý rok nad obzorem.
Přestože hvězdy souhvězdí Mečouna lze na nebeské klenbě jen těžko rozeznat, má souhvězdí pozorovatelům oblohy co nabídnout díky Velkému Magellanovu oblaku (LMC). Byl pojmenován po portugalském mořeplavci Fernãu de Magalhãesovi, protože se díky jeho plavbě kolem světa stal v Evropě známým. Jde o samostatnou galaxii s mnoha miliardami hvězd ve vzdálenosti asi 160 000 světelných let, kterou lze pozorovat pouhým okem. Na severovýchodním okraji Velkého Magellanova oblaku (LMC) leží slavná mlhovina Tarantule (NGC 2070), obrovská oblast vzniku hvězd, která svou pavoukovitou strukturou připomíná tarantuli. Mlhovina Tarantule je rovněž viditelná pouhým okem. Je známa také pod jménem 30 Doradus, protože ji dříve považovali za jedinou hvězdu. V její blízkosti vzplanula v únoru 1987 supernova SN 1987A, první supernova viditelná pouhým okem od roku 1604.
Díky Velkému Magellanovu oblaku (LMC) lze souhvězdí Mečouna na nebeské klenbě snadno najít navzdory jeho slabým hvězdám. Další pomůckou je hvězda Canopus v souhvězdí Lodního kýlu. Je to druhá nejjasnější hvězda nebeské klenby a leží severovýchodně od souhvězdí Mečouna.
Historie
Souhvězdí se poprvé objevuje v roce 1598 na nebeském glóbu Petra Plancia pod španělským jménem Dorado. Dorado v překladu vlastně znamená „zlatá makrela“ (Coryphaena hippurus), jedlá ryba tropických a subtropických vod. Petrus Plancius znal tuto rybu i toto seskupení hvězd ze záznamů dvou nizozemských mořeplavců Pietera Dirkszoona Keysera a Fredericka de Houtmana. V roce 1603 převzal německý astronom Johann Bayer souhvězdí pod jménem Dorado do svého hvězdného atlasu. Johannes Kepler ho v roce 1627 v Rudolfínských tabulkách nazval Xiphias (mečoun). Toto jméno později používali také Halley, Hevelius a Johann Elert Bode ve své Uranographii (1801). V němčině zůstalo jméno Schwertfisch (mečoun), mezinárodně platí Dorado. Často uváděný překlad „zlatá rybka“ je zavádějící, neboť míněna je zlatá makrela.
